Cesta

Fotogalerie

Prodejny, řemesla a živnosti od konce 19 století do současnosti

 

 

Koncem 19. století v Milčicích žádné prodejny nebyly, v roce 1886 se ze starých záznamů zastupitelstva dozvídáme tuto přesnou informaci: není v obci řezníka ani pekaře ani kupce a pro vše se musí do města posílati, čímž se vše zdraží. Na prodej tabáku se vypisoval konkurz, žadatel musel mít koncesi. Do roku 1873 byl prodejcem tabáku pan Skala a po něm pan Josef Štros. Ve druhé polovině 19 století zde byly různí řemeslníci a zajímavá povolání, která jsou dnes již neznámá. Tady je malý přehled povolání milčických lidí roku 1870: kramář – Václav Kubíček, obuvník – Josef Burda, hlídač státní dráhy – Alois Cigler, sedlář – František Holomský, kolář – Mendl a mistr kolářský a hostinský František Hončík z č. p. 28 a 31, obecní cestář, porodní babička - Anna Veselá z Plaňan, pomocnice při porodu a porodní bába -  Kateřina Křováková, ponocný a pošťák, který zastával i zvonění – Jan Lonský (před ním to dělali, p. Mareš, Vojtěch Štella a p. Kubíček). Stálým obecním lékařem byl Doktor Hrozna. Náboženství na Milčické škole vyučoval farář pan M. Kur ze Skramníků. Obec měla cestáře, který udržoval trať z Milčic na Chvalovičky, jehož měsíční plat činil 14 zlatých s paušálem 35 krejcarů na nářadí. Někteří zastávali i několik funkcí, práci nočního hlídače a přes léto strojníka na mlátícím stroji – Josef Bíma a Josef Horák z Luštěnic. Byly zde pastýři ovcí – Jan Syrový, obecní pastýř prasat – Hnátek, obecní pasák krav – J. Rumlena, ošetřovatel obecního býka – František Štajner a obchodem koní se zabýval cikán Serinek. 

 

Obecní kovárna koncem 19. století

Potřebnou práci pro obecní a soukromé účely vykonával kovář.  Na kováře do obecní kovárny se vypisoval často i konkurz, obecní zastupitelé pak hlasováním vybrali z přihlášených uchazečů toho s nejlepším vysvědčením. Kovář mohl ke kovárně užívat byt, zahradu a dvě míry pole, mimo část pro koláře. To vše za roční činži 60 Zlatých. Několik jmen kovářů, kteří zde pracovali: V letech 1875 – 85 to byl Václav Lízner ze Zábrdovic, Nakonec dostal čtvrtletní výpověď pro neplacení činže, dluh činil 225 Zlatých. Po něm působil Matěj Nábrt z Pískové Lhoty, ten dal v roce 1888 výpověď sám. V novém konkurzu byl vybrán pan Urban z Chorvatce. Ten byl přijat provizorně na jeden rok. V roce 1891 dostal Jan Urban výpověď a opět se konala nová volba obecního kováře. Jednohlasně byl přijat Jan Červený s podmínkou, že se přestěhuje do Milčic. Z té doby se dozvídáme, jaké bylo vybavení tehdejší kovárny a co je do vybavení potřeba: kovadlina v kovárně žádná nestává a jelikož dříve zvykem bylo, že v obecní kovárně se měch, kovadlina, 2 kladiva velká a rohatina nacházely, přikročilo představenstvo k zakoupení nové kovadliny. V roce 1892 došlo k větší opravě obecní kovárny. Rozpočet na nové vazby na kovárnu předložil pan Tauc ze Sadské a stavbu provedl. Stavitel Křovák provedl stavbu hradební zdi.

Kovárna 20. století

Asi do čtyřicátých let vlastnil kovárnu č. p. 10kovář a podkovář Václav Žatecký. Po něm kovárnu č. p. 10 vlastnil mistr kovář a podkovář pan Josef Horák. Posledním poválečným učněm byl u pana Horáka Václav Páša. To už kovárna patřila Státnímu statku a on se stal jeho zaměstnancem. Po smrti pana Horáka tak tradiční řemeslo v obci zaniklo, ale kovárna v č. p. 10 se svým částečně původním vybavením zůstala, Nyní je v péči jeho vnuka MUDr. Jiřího Bízka.

Zbytek hradební zdi 28. 5. 2008

 

Kovárna v Milčicích č. p. 10. - 1925 Václav Žatecký, kovář a podkovář, dítě na ruce paní Božena Nykodýmová.

 

 

 

Kolárna - Obecní kolářská dílna

Historie kolářského řemesla v Milčicích je obdobná jako u kovářského řemesla, obě bývala na venkově velmi důležitá. V Milčicích stála kolářská dílna, hned vedle kovárny v čísle 10. Koncem 19. století, byl mistrem kolářským pan Mendl (zemřel 9.6.11929 v 92 letech) z čísla 60. Roční pronájem dílny byl 35 zlatých a za kovárnu 60. U pana Mendla se kolářem vyučil pan Josef Verner z čísla 60, kterého si mnozí ještě pamatují. V dubnu 1946 byl MNV pan Verner vyzván (zájemce o obecní kolárnu), aby se dohodl o společné koupi a rozdělení budov a zahrady s panem Horákem z Vrátkova (aby učinil nabídku). Ve své dílně pracoval i po znárodnění v roce 1948, ale již pouze jako zaměstnanec. Po jeho smrti kolářské řemeslo v Milčicích zaniklo. Kolářskou dílnu poté dál využíval jeho zeť, pan František Houžvička, u jehož domu čp. 79 dílna byla, pro své potřeby. Kolářská dílna úplně zanikla až v dubnu roku 2012, byla zbourána a terén srovnán se zemí. Při bourání dílny bylo zjištěno její stáří – 250 let. Nyní je v těchto místech přístavba domu č.p. 10 MUDr. Jiřího Bízka.

 

Prodejny 20. století

Soukromé prodejny se smíšeným zbožím byly v Milčicích do znárodnění v roce 1948 dvě, v č. p. 9 a č. p. 29. Obchod koloniální v č. p. 9. vedl do konce 2 světové války pan Vágner (byl vedoucím a zároveň prodavač). Poté vedla pronajatou prodejnu do znárodnění v roce 1948 p. Božena Kuželová. Poté zde prodej skončil.

 

 

 

Prodavačka p. Čápová, za ní zleva Jiří Weiss, J. Lukavec a Bedřich Sedláček

 

Prodejnu v č. p. 29., vedl před 2. světovou válkou Vojtěch Štella (Zemřel ve věku 32 let 11. 6. 1924) a jeho žena Anežka, poté co ovdověla, vedla prodejnu se svým druhým manželem Františkem Kopeckým. Paní Anežka Kopecká vydala vlastním nákladem pohlednice Milčic. První edice byla ještě vydaná pod jménem Anežka Štellová. Později vydala sadu cca 10 pohlednic již jako A. Kopecká. Dům s prodejnou od Kopeckých koupili manželé Čechrákovi. Paní Helena Čechráková v prodejně pracovala až do znárodnění, jako zaměstnanec Spotřebního družstva Jednota. Prodávalo se zde až do otevření nové prodejny. Nová prodejna Smíšené zboží byla otevřena 4. 9. 1970 v přízemí Šebkovy vily č. p. 32. Zde se vystřídala následně celá řada vedoucích i prodavaček. Jako první to byla paní Eva Kafková, které pomáhala paní Soběslavská, poté nastoupila Marie Kafková, paní Jeřábková z Velkých Chvalovic, delší dobu zde prodávala Hana Řeháčková a paní Blanka Čechráková, ta byla také poslední vedoucí a prodavačkou v tomto obchodě za Jednoty. Po roce 1990 započala doba podnikání. Vybavení prodejny si zakoupila od Jednoty Blanka Čechráková, aby nezanikla jediná prodejna v obci a aby ona sama nepřišla o svou práci. Prodejnu udržela i v době, kdy vznikla konkurenční prodejna – samoobsluha Olinka, manželů Douděrových v č. p. 72. V roce 2002 však musela prodejnu ze zdravotních důvodů uzavřít a následně pak předat panu Klykorkovi z Prahy. Po opětovném otevření se zde vystřídalo několik prodavaček, ale návrat k původní prosperitě se již nedostavil. Tak byla prodejna v roce 2004 definitivně uzavřena. Od té doby působí v obci pouze samoobsluha se smíšeným zbožím Olinka.

 

Prodejna s textilem a galanterním zbožím vznikla jako přístavek k domu č. p. 88 v roce 1990. Prodejnu vedla Paní Jiřina Medunová. Počátky podnikání byly velmi slibné, obrat ale nastal v době, kdy trh s textilem ovládli Asiaté, kteří u nás opustili práci v továrnách a dali se na prodej levného textilu z jejich domoviny. Vnější situace tak donutila paní Medunovou prodejnu v roce 1997 uzavřít.

 

 

 

Kromě již uvedených prodejen je nutno rovněž vzpomenout na trafiku, která měla sídlo v domě č. p. 23. manželů Piknerových. Šlo o prodej cigaret, tabáku a podobného sortimentu. Na zaťukání byl kupující obsloužen u okénka do ulice. I tato trafika skončila svou pouť rokem 1948.

 

 

Změna velikosti textu

A- A A+

Kontakty

Policice ČR, Sadská

Prokopova 387,289 12 Sadská

tel.: 974 878 750, 702 210 572

email:nb.oo.sadska@pcr.cz

Hasiči ČR, Nymburk

Tyršova 11, 288 02 Nymburk

tel.: 950 865 011

email:podatelna.ny@sck.izscr.cz 

Městský úřad Sadská

Palackého nám.1, Sadská

tel. 325 594 261-2

email:info@mesto-sadska.cz

112   INTEGR. ZÁCHR. SYSTÉM

150   HASIČI

155   ZÁCHRANNÁ SLUŽBA

158   POLICIE ČR