Cesta

Fotogalerie

 

 

 

 

Hostince v Milčicích

 

V 19. století byly v Milčicích 3 hostince – v č. p. 26, v č. p. 31 – 28 (domy byly propojeny) a v č. p. 34.V č. p. 26 byla výsadní hospoda přináležející vlastníku Karlu Čermákovi (hospodu pronajímal). Roku 1867 byl hostinský Antonín Schneiderek jen pachtýřem, stejně jako roku 1868 Václav Jelínek. Karel Čermák postoupil hostinec svému synovi Františkovi Čermákovi. V roce 1872 vyplívá ze sporu Františka Skály s Vojtěchem Čermákem ohledně vožení ledu to že byl v této výsadní hospodě pachtýřem v č. p. 26 nový hostinský.V roce 1890 obecní zastupitelstvo nenamítá nic proti udělení koncese pachtýři J. Havelkovi. O dva roky později v roce 1892 již opět řeší stejný problém a koncesi na živnost hostinskou na č. p. 26 přiděluje p. Františku Uhrovi. Je zajímavé, že pod podmínkou tou, když přispěje pro zdejší chudou pokladnu obnosem 60 zlatých. V č. p. 26 skončila hostinská činnost ve 20. letech 20. století, v době kdy končil cukrovar.

Snímek domu č. p. 26.

 

 

Obrázky č. p. 26, sklepy, z pamětí J. Fr. Vaváka.

 

 

 

 

 

Hostinec v č. p. 31 (č. p. 28 byla asi obytná část k němu), zvaný Mexiko byl nevalné pověsti, do roku 1868 jej vlastnili Jan a Kateřina Křovákovi. Zřejmě hostinec prodali, když si postavili nový, již zmíněný č. p. 34. Od té doby byl v č. p. hostinským František Hončík. Majitel propinančního šenku č. p. 31 byl obecním úřadem Milčice neustále napomínán a pokutován, ale pokuty neplatil. Bezmocní zastupitelé si pak stěžovali slavnému c. k. okresnímu úřadu v Poděbradech, žádali o pomoc a zakročení proti němu. Ani to ale nepomohlo.V roce 1872 je tu zmiňován i další hostinský Václav Kubíček a stížnosti se opakují a pro neplacení daní se uvažuje o zákazu provozování živnosti. Kdy přesně hostinec nevíme, ale ve 20 století byly již oba domy č. p. 28 a 31 oddělené.

Snímek domu č. p. 28 a 31.

 

 

V č. p. 34 kde bylo i řeznictví Dytrichových, hostinec přetrval déle a to až do roku 1955. Hostinec sice skončil, ale řeznictví pokračovalo i po znárodnění v roce 1948 a bylo provozováno družstvem Jednota a bývalí majitelé se stali zaměstnanci tohoto podniku. Nejprve prodejnu vedl p. František Dytrych a po něm převzala prodejnu paní Marie Dytrychová. V roce 1990 byla prodejna převedena zpět na z Jednoty na původní majitele Bohumila a Marii Dytrychovi, a ti prodejnu provozovali ještě několik let. Do roku 199X. Dům č. p. 34 o dvou světnicích a dvou komorách si postavili Jan a Kateřina Křovákovi roku 1868 a provozovali v něm propinanční šenk, co byl propinanční šenkýř velkostatku Poděbradského (Propinanční – výhradní právo prodeje nebo výroby lihových nápojů).  Jan Křovák byl stále upozorňován na dodržování policejních hodin, stále byl čas nedodržován a za to musel platit pokuty do chudé obecní pokladny. Bez povolení tu hrála do noci hudba a tancovalo se tu. Neoprávnění živnosti, jakož i v karty hraní se vám přísně zapovídá. Na vše muselo být oprávnění, nebo žádost o povolení k tanci a zábavě. Roku 1879 se píše: Usnešeno, aby se obyvatelům na dolejším konci zakázalo znečisťovat místnosti veřejné, hnoji a nářadím, usnešeno by se podobné nešvary zakázaly pod pokutou pod pokutou od 2 do 10 zlatých. To samé plátí u č. p. 28 – 31. Hráskému, hostinskému má se naříditi, aby netrpěl přes policejní hodinu schůzky lidí třídy nižší, jinak by se proti němu muselo zakročiti. To bylo 19. století.

 

Snímek domu č. p. 34 na pohlednici

 

 

 

To je hrubý výčet hospod a hostinských v 2. polovině 19. století a 1. polovině 20. století. V té době ještě hostinec v č. p. 2 zmiňován nebyl.V roce 1870 patřil č. p. 2 Barboře Vozábové a víme, že v tomto roce 1870, žádá povolení na přistavění a postavení jednoho krámu, sklepa, skladiště a kuchyně u č. p. 2. Stavba byla povolena, provedl ji mistr zednický Keil ze Sadské. Zřejmě je to počátek vzniku pozdějšího hostince. Rovněž víme, že byl v č. p. 2. do roku 1929 hostinským pan Kchýn, který dům i s hostincem v roce 1929 odprodal Bohumilu a Aloisii Bézovým a odstěhoval se do Žehuně. Manželé Bézovi s dcerou Marií se do Milčic přistěhovali z Kořenic u Kolína. Hostinská koncese byla Františku Bézovi udělena hned v roce 1929. Hostinec Bézových prosperoval dobře a v zahrádce byl kuželník i dva kurty. Konaly se tu schůze dobrovolných hasičů, plesy, posvícenské zábavy a hrálo se tu i divadlo, jak hrané, tak i zájezdní divadlo loutkové.   Po roce 1948 byl hostinec znárodněn a přešel pod družstevní podnik Jednota. Dceru bývalých majitelů Marii Bézovou, Zubíkovou Jednota zaměstnala jako hostinskou, která v ní pracovala až do roku 1972. kdy odešla do důchodu. Do úplného zavření hostince v č. p. 1977 se hostinští často měnili. Z Milčic zde krátce působili Zdena Nykodýmová – Sadlovská, po ní paní Ivana Lukavcová a možná i další. Posledním hostinským v č. p. 2 byl p. Urbánek ze Sadské. Hostinec v č. p. 2 zanikl v roce 1977 a začala historie nově postaveného hostince v přístavbě u Šebkovy vily č. p. 32. (postaveného svépomocí v akcích Z).

Snímek domu č. p. 2.

 

  

 

 

 Hostinec u Bézů v č. p. 2. hostinská Marie Zubíková rozená Bézová

  Hostinec č. p. 32.

Hostinští se od otevření v roce 1977 rychle střídali, jen pár jich zde vydrželo déle. Prvním hostinským byl p. Urbánek, který odešel po necelém roce. Další následovali: Jan Farkač, p. Plachý, všichni byly přespolní a proto zde s lidmi nebyly spjatí a dlouho nevydrželi. Až od 1. 1. 1978 nastoupila na místo hostinské Judita Bočková z Milčic. Předtím pracovala u Jednoty a hostinskou byla do roku 1985. Po ní se se hostinští opět střídali: Rudolf Kupr z Peček a p. Košvanec ze Sadské. Po něm byl hostinec i nějakou dobu uzavřen. V roce 1988 to zkusili p. Jaroslav Košek a p. Jiří ze Sadské. Po třech letech se v roce 1988 vrátila paní Bočková, ještě jako zaměstnankyně Jednoty a to až roku 1991.

 

Snímek – Hostinec č. p, 32. 

Po změně režimu v roce 1989 se mohlo opět soukromě podnikat. Byly to těžké začátky, podnikání nebylo jednoduché, vše teprve vznikalo a lidi se to učili. Tou odvážnou byla i Judita Bočková, inventář hostince koupila a zřídila si Šenk Judita. Po dvou letech podnikání však svou činnost ukončila.

 

 

30. 4. 1991 posezení v Šenku Judita po pohřbu paní Perglerové.

Opět začalo rychlé střídání: Jitka Kaňkovská z Třebestovic, p. Vacek z Cerhenic, Douděrovi z Milčic, p. Tomáš z Českého Brodu, Jiří Stuchlík z Poříčan (1995 – 98), Zdeněk Ruda, Jiří Černý, Jiřina Menšíková (2002). Od ledna 2002 došlo po 20 letech provozu k celkové rekonstrukci interiéru. Instalace provedl p. Růžička z Třebestovic, malířské práce p. Dřízhal z Peček, pokladačské práce p. Janeba z Peček, elektroinstalace p. Dvořáček Pečky, keramickou pípu dodal pivovar Samson.Otevření se konalo 15. 2. 2002, otevřela pí. Alena Marková z Liblic, vydržela do léta. V červenci hostinec převzal p. Klykorka z Prahy. Pro něho zde pracovali: Petr Jirgal, Jaroslav Živnůstka, Veronika Krajčovičová a pomáhala i Judita Bočková (2004).

 

 

 

Obecní úřad se rozhodl itinerář odkoupit a hostinec pronajímat i s inventářem, Tehdy nastoupila pí. Helena Sekyrová, v roce 2011 jí vystřídal p. Bílý z Nymburka. A současným hostinským je od května 2008 občan obce Josef Černý ml. Došlo i ke změně místností, vyměněno bylo přísálí výčepu s výčepem a v létě 2009 proběhla i modernizace tohoto prostoru.

 

Změna velikosti textu

A- A A+

Kontakty

Policice ČR, Sadská

Prokopova 387,289 12 Sadská

tel.: 974 878 750, 702 210 572

email:nb.oo.sadska@pcr.cz

Hasiči ČR, Nymburk

Tyršova 11, 288 02 Nymburk

tel.: 950 865 011

email:podatelna.ny@sck.izscr.cz 

Městský úřad Sadská

Palackého nám.1, Sadská

tel. 325 594 261-2

email:info@mesto-sadska.cz

112   INTEGR. ZÁCHR. SYSTÉM

150   HASIČI

155   ZÁCHRANNÁ SLUŽBA

158   POLICIE ČR